Jeden z dlouho známých „rekordů” z živočišné říše je skutečnost, že sameček přástevníka bourovce je schopen „ucítit” samičku na vzdálenost více než jednoho kilometru, pokud zachytí na svých vějířovitých tykadlech alespon jednu molekulu tzv. feromonu, který samička vylučuje. Teprve nedávno se prokázalo, že hmyzí ekvivalent mozku obsahuje nervové buňky, čichové neurony, které reagují na vazbu feromonu na tzv. čichový vazebný protein. Tyto čichové proteiny jsou produkovány mimonervovými buňkami a vylučovány do tělní tekutiny, která obklopuje dendrity čili zakončení čichových neuronů. Tak například v octomilce byl posán vazebný protein LUSH, který umožňuje rozpoznat „vůni” 11-cis-vakcenylacetátu, jednoho ze známých feromonů. Mutanti bez proteinu LUSH na feromon nereagují a nejsou schopni se například shromažďovat do skupin, jak to činí nezmutovaní jedinci. Detailní výzkum feromonů a jejich vazebných proteinů by mohl usnadnit i řízenou regulaci nepříjemných hmyzích druhů tím, že by byl hmyz nalákán do míst, kde by byl zahuben.